OSUDY DONOŠENÉHO TRIKA – ČÁST DRUHÁ

 
V minulém článku jsem se vám pokusila přiblížit co se děje s oblečením, vložíte-li ho do textilního kontejneru. Víme, že na charitativní účely putuje jen 10 – 20 %. Zbylých 80 % se pak dělí v poměru: 5 – 10 % spalovna, 40 – 45 % prodej na trhy rozvojových zemí a 50 % recyklace. A právě o recyklaci bude dnešní díl.
 

 
Řekne-li se recyklace oděvu, většina z nás si představí situaci, kdy se třeba ze starých triček vyrobí recyklovaný materiál – látka, která bude použita na výrobu triček nových. Ve skutečnosti je však tímto způsobem zpracováno pouze 1 – 2 % z celkového objemu vysbíraných oděvů. Proč?
 
Současné recyklační technologie totiž umožňují recyklovat pouze jednodruhové oděvy. Třeba 100% bavlnu nebo 100% polyester. A ruku na srdce, kdo z nás to ve skříni má? Většina našich oděvů je v dnešní době vyráběna ze směsových materiálů: bavlna/elastan, polyester/bavlna…. Problematické na tom je, že u směsových materiálů od sebe neumíme jednotlivé druhy vláken oddělit a jejich recyklace je tak prakticky nemožná. Ale pěkně popořádku.
 
Mluvíme-li o recyklaci v tom pravém slova smyslu, rozlišujeme dva druhy.
 
MECHANICKÁ RECYKLACE: týká se především přírodních materiálů, 100% (bio)bavlna, 100% vlna atd. Během samotné recyklace však dochází ke zkracování vláken a není možno z nich vyrobit materiál původní kvality. Chcete-li tak z recyklátu vyrobit nový oděv, je třeba recyklované vlákno smíchat s vláknem novým, nejčastěji v poměru: 20 % recyklát a 80 % nové vlákno. Jedině tak může být dosaženo požadovaných vlastností. Lákají-li vás obchody na koupi recyklovaných bavlněných džínů mějte tak na paměti, že se jedná o recyklovaný produkt jen z části. I přesto svůj význam má. K výrobě 1 tuny materiálu vyrobeného z recyklovaných bavlněných vláken je totiž potřeba pouze 2,6 % energie potřebné k výrobě stejného typu materiálu z vláken nových. A to se počítá.
 
CHEMICKÁ RECYKLACE: týká se především oděvů ze 100% polyesteru, ze kterého se prostřednictvím chemické recyklace vyrábí 100% recyklovaný polyester. Přeborníkem v tomto oboru je značka Patagonia, která ho ve velkém používá do svých oděvních kolekcí.
 
Mechanickou nebo chemickou recyklací však projde poze 1 – 2 % donošených oděvů. Řetězec H&M toho budiž důkazem. Jistě jste zaregistrovali, že mají na svých prodejnách textilní kontejnery, kde můžete zanechat svoje už dále nechtěné oblečení (jakékoli značky) výměnou za slevový kupón na nákup jejich oděvů. V roce 2015 tímto způsobem Háemko vysbíralo 12 000 tun oděvů, což je ekvivalent 60 000 000 triček. Z recyklovaných vláken ale vzniklo jen 1 000 000 triček. Fakticky tak procesem recyklace prošlo jen 200 tun, což je asi 1,6 % z celkového vysbíraného množství. Zbylých 11 800 tun čekalo stejný osud jako kterékoli jiné oděvy vhozené do klasických textilních kontejnerů. Více informací zde.
 
Co to tedy znamená v praxi? Že to vaše nové tričko 95 % bavlna a 5 % elastan nebude po tom, co ho donosíte zrecyklováno ale bude tzv. downcyklováno a vznikne z něj materiál nižší hodnoty. Stejně jako z drtivé většiny všech donošených oděvů vyráběných ze směsových vláken. Vyrobí se z nich vlákna, která se použijí v textilním průmyslu pro výrobu netkaných textilií, nebo v netextilním průmyslu pro výrobu čistících hadrů, izolačních materiálů nebo jako příměs v papírenském průmyslu. Než k tomu ovšem dojde, je třeba před samotným procesem z oděvů odstranit veškeré kovové komponenty, zipy, knoflíky, přezky, etikety a jiné aplikace jako jsou korálky, nášivky, lemovky, třásně, prostě všechno to, co je na materiálu navíc. Říká se tomu proces „odknoflíkování“ a je to časově velmi náročná záležitost.
 
Také jste podlehly trendu džínů s korálky? Tak už víte, co se s nimi po jejich donošení stane. Celá korálková část nohavice bude ustřižena a vyhozena. Na to, aby někdo odstřihoval každý korálek zvlášť nejsou lidi ani peníze. Vyhozeny budou i části se zipy a nýty. Pokaždé, když si tak kupujeme nějaké oděvy, které jsou přehnaně zdobné, jsou pošity filtry, korálky, nášivkami, dvakrát zvažme, zda takový oděv skutečně potřebujeme. Jejich velká část je totiž už od prvopočátku předurčena k tomu, aby po procesu „odknoflíkování“ skončila na skládce.
 
——————————————————————-
 
Já vím, je to všechno děsně zamotaný… To, co ale pro změnu k lepšímu potřebujeme zas až tak zamotaný není. Potřebujeme designéry a značky, kteří při tvorbě oděvů přemýšlejí nad mírou recyklovatelnosti v momentě jejich odložení. Potřebujeme designéry a značky, kteří přebírají zodpovědnost za svůj produkt, který přinášejí na trh v průběhu celého životního cyklu produktu, tedy i ve fázi jeho likvidace. Potřebujeme podporu výzkumných institucí, které dokáží vyvinout recyklační technologii, která od sebe dokáže oddělit směsové materiály. Potřebujeme tuto technologii aplikovat na módní průmysl ve velkém. A taky potřebujeme spotřebitele, kteří nad tím vším přemýšlí.
 
Díky, že jste jedním z nich. Díky za přečtení.
 
Veronika