Tour de Sekáč – Plzeň

Miluju sekáče, protože oblečení z druhý ruky má úplně jinou energii, než oblečení nové. Čiší z něj příběhy těch, kterým patřilo a to mě fascinuje. A tak vymetám jeden sekáč za druhým, kdekoli, kde zrovna jsem. Je to určitý druh závislosti, kterou bych s vámi chtěla sdílet. Připravit tak pro vás plzeňskou Tour de Sekáč o kterou jste si psali byla výzva. Plzeň má totiž v secondhandový kultuře co dohánět. I přesto se tu dají najít klenoty.

A tak s vámi sdílím svoji oblíbenou trasu, na který najdete 9 sekáčů. Zvládnete ji projít za jedno odpoledne s kámoškou a věřte, že to může být větší zábava než sobota v nákupáku. Až se na trasu vypravíte, nezapomeňte mi poslat nějakou tu fotku z akce nebo fotku vašich úlovků. Budu mít radost.

1) Secondhand Marilyn, Tylova 11


Vždycky tu začínám, protože je to podle mě ten nejlepší sekáč v Plzni. Mají tu krásný a hlavně kvalitní věci. Při mojí poslední návštěvě jsem tu narazila na krásný triko Desigual za 280 Kč, mikinu Diesel za 350 Kč, kalhoty Replay za 300 Kč a další skvosty. Sama jsem si odnesla šaty made in Italy ještě s visačkou a džíny Tom Tailor. Mají i sekci pro holky krev a mlíko a pár kousků na děti.

2) London Fashion, Anglický secondhand, Klatovská 3


Anglický sekáče bývaly dříve zárukou kvality. Od doby, kdy je Británie pod nadvládou Primarku to už ale neplatí. Připravte se na záplavu šatů, triček, halenek z fast fashion řetězců (New Yorker, Atmosphere, Háemko, Bershka, Primark…), převážně z umělých materiálů. Sháníte – li nové kousky na léto, festivaly, dovolenou u moře, tak je tohle dobrá volba. Pravidelně pořádají prodejní akce např. 10 Kč/kus – to je ovšem sardinkoidní masakr, kterého se nikdy neúčastním. Chodím se mimo tyhle akce.

3) London Fashion, Anglický secondhand, Americká 52


Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Stejný koncept, stejná nabídka viz zastávka č. 2

4) Secondhelp, Americká 35


Sekáč, který vznikl jako projekt obecně prospěšné společnosti Možnosti tu jsou. Oblečení je tu kvalitní, ale dražší než je běžné. Koupí totiž podporujete lidi se zdravotním znevýhodněním na trhu práce, kterých v provozech pracuje kolem 80 %. Mám to tu ráda právě kvůli této myšlence. Kromě druhé ruky tu navíc najdete i outlet značek jako je např. Desigual.

5) Textile House, Smetanovy sady 13


Největší síť sekáčů v ČR. Každý měsíc nová kolekce, která je následována pravidelnými slevami v % a doprodejem za 70 Kč, 50 Kč, 30 Kč … Doporučuji sledovat jejich web, kde vždy najdete aktuální akce. Chodím sem nejraději, když je kolekce nová, pak už je to dost přebráno. Dají se tu najít kvalitní značky, ale musíte mít sílu na to probrat se změtí všeho možného. A je to hodně o štěstí. Ostatně jako každý nákupy v sekáči.

6) Front second hand, Sedláčkova 14


Najdete tu oblečení z druhé ruky ale i outletové zboží. I přesto, že mám odsud spoustu věcí, je to za mě co se obsahu na ramínkách, rozložení i vzhledu prodejny týká nejslabší článek celé Tour. Určitě ale stojí za zastávku, protože se tu sem tam naskytnou vážně povedený kousky.

7) Front second hand, Palackého 11


Stejný případ viz zastávka číslo 6

8) Šik butik second hand, Kollárova


Malý prostor, sympatická paní majitelka, kvalitní výběr pěkného oblečení a doplňků. Po zastávce č. 1 můj druhý nejoblíbenější.

9) Modes Robes, Tovární


Poslední sekáčový zastávce uděluji na pomyslné bedně třetí místo. Kdykoli jsem tam kdy byla, vždycky mi padlo do oka pár kousků.

Přeju vám úspěšný lov a těším se na vaše fotky.

#jenomMáma

Byla jsem dnes svědkem situace, kdy dokonale upravená máma uštědřila v parku pohlavek svému asi tříletému synovi jenom proto, že nešel dostatečně rychle. S typickou dětskou rozverností objevoval svět a zastavil se, aby hledal cosi v trávě. Máma pospíchala, byla ve stresu. Jímal mě vztek a úzkost.
Několik dní zpátky jsem zas byla svědkem sourozeneckého boje na pískovišti. Starší brácha začal ubližovat svojí mladší sestřičce. Štouchal do ní, bouchal a křičel „Ďi pyč, Ďi pyč.“ Přiběhla máma a toho kluka objala. Dojalo mě to. To, že má mámu, která umí číst v signálech, protože svým chováním jen volal po větší pozornosti, po lásce.
 
Napadlo mě, že by možná i ta máma z parku potřebovala obejmout. a že mi vlastně vůbec nepřísluší nikoho soudit. Že je třeba na všechno sama, rozešel se s ní partner, má nemocnou maminku, nesnesitelného šéfa nebo cokoli jiného.
 
Vztek mě přešel. Uvědomila jsem si, že i já mám někdy mateřství nad hlavu, jakkoli moc jsem za tuhle roli vděčná a jakkoli jsem nikdy nebyla šťastnější. Protože být mámou je prostě dřina. Jen nám to ty instagramový supermatky prostě zapomínají říkat. A tak jsem se jí v duchu za všechny tituly omluvila. Úzkost ale zůstala. Bylo mi líto toho kluka. Toho, že jeho máma vysypala svoje frustrace na jeho nevinnou hlavu, která si to ponese dál životem. Bylo mi úzko z toho, že všechny svoje negace a strachy, které nám tahle doba způsobuje upoštíme ve formě křiku nedej bože fyzického trestu na ty, které vlastně nejvíce milujeme. A přitom by někdy úplně stačilo vědět, že je to normální, cítit se jako matka mizerně. Protože i já mám někdy dny, kdy se mizerně cítím. Kdy se mi chce brečet, a tak brečím. Kdy mám pocit, že jsem k ničemu. Protože věty typu: „A co na tý mateřský pořád děláš? To bych nevydržela, já bych se asi nudila…“, v nás živí pocit, že být mámou je tak nějak málo. Mateřství je totiž něco, co v dnešní materiální společnosti nedokážeme ekonomicky změřit. A tak jako matky chvátáme do práce. Chceme tvořit hodnoty, ale zapomínáme, že tu největší hodnotu vozíme v kočárku. Chceme tvořit lepší svět, ale neuvědomujeme si, že svět bude právě takový jaké budou naše děti.
Ano, vím, jsou matky, které pracují, protože to k životu potřebují. Jsou matky, které pracují, protože musí. To, co mě zneklidňuje je, že se z fenoménu pracujících matek začíná stávat běžná praxe, i v případech, kdy nám naše základní instinkty říkají něco jiného. Vím to, protože i já se jako matka nechala na chvilku lapit do pasti. Snažila jsem se doslova vysedět nějakou jinou pracovní náplň než jakou je výchova mého syna, prostě proto, že jsem cítila, že být „jenom máma“ se v dnešní době nenosí. Stala jsem se obětí vlastních pochyb, byla jsem podrážděná, náladová a ve stresu. Jenže pak jsem chytla za záchrannou brzdu.
 
„Vzpamatuj se, proboha! Nemusíš pracovat pokud to tak necítíš. Být mámou je přece samo o sobě poslání hodné obdivu! Vždyť děláš tu nejvíc užitečnou věc na světě, i kdyby jsi celý den zpívala jen Komáři se ženili, vždyť vychováváš budoucí generaci. Nestyď se za to být jenom máma. Napoj se na svoji vlastní intuici a poslouchej svoje srdce víc, než všechny možné hlasy okolo. Buď opravdová. Miluj, ale současně se neboj přiznat, že dnešní den stál za prd a že toho máš až nad hlavu. Být mámou je prostě fuška a je normální probudit se ráno bez make-upu. Fakt.“

Proč nedávám fotky svého dítěte na sociální sítě

 
Ona: “Hele, a proč nedáváš svoje dítě na fejsbuk?”
Já: “Protože mi to nedovolilo.”
Ona: “Cože?”
 
Ano, ten důvod je opravdu takto prostý. To, že jsem ho odnosila ve svým břiše a následně porodila mi přece nedává absolutně žádný práva k tomu, infromovat prostřednictvím fotek virtuální veřejnost, že už máme dva zuby ale pořád nelezeme. Co když z mýho syna vyroste někdo, komu skutečnost, že se fejsbuk nebo instagram hemží jeho fotkami v plenkách, bude vadit? Ani já totiž nejsem dvakrát nadšená z představy že by moji rodiče v době mého dětství nahrávali fotky malé Verunky na internet, pokud by v té době byl.
 
Nemám proto v plánu vystavovat svoje dítě na sociálních sítích dříve, než se pro život na nich samo rozhodne. A do té doby budu maximálně ctít jeho soukromí. Protože právo na něj mají i miminka potažmo děti. Fakt.
 
Nechci do našeho syna projektovat svoje představy ani si skrze něj plnit svoje nesplěný sny. Narodil se jako osobnost a já bych si hrozně přála, aby jí zůstal. Aby zůstal svůj. Aby si svoji identitu vybral sám, tu digitální nevyjímaje.
 
Nechtěla bych, aby mi jednou můj dospívající syn vyčetl :”Jako mami, to jsi tam dávala proč?” No protože jsem se nechala unést mateřskou pýchou nad tím, jak roztomilý miminko jsem stvořila a chtěla jsem se pochlubit světu. Tobě ten palec v puse nepřipadá roztomilej?
 
K tomu všemu bych si navíc nikdy neodpustila, kdyby nějaká dětská fotka dala někdy v budoucnu podnět k posměchu nedej bože ke kyberšikaně. Protože v dnešním světě jeden nikdy neví. V tom viruálním obzvlášť. Příspěvky na sociálních sítích si žijí vlastním životem a nikdo z nás nedokáže ohlídat kam až se mohou dostat a kdo všechno se na ně dívá.
 
Vzpomínky na dětství svýho syna si chci nechat v první řadě schovaný ve svým srdci. A objeví-li se někdy v obrázkové podobě na veřejných nástěnkách internetů, bude to ve chvíli, kdy se je tam on sám rozhodne umístit.
 
Tak. To až se mě zas příště budete ptát.

PŘÁNÍ

Dneska je to přesně 28 let, co brázdím tenhle svět. S láskou a v opojném štěstí, které vlastně ani nejde slovy popsat. Cítím všudypřítomný vděk. Za to, kde jsem a kým jsem. Ten pocit naplněnosti, pocit vnitřního klidu, pocit, že svým každodením bytím tvoříte něco, co Vás snad i přesahuje, ten pocit, kdy si uvědomíte, že žít je ta nejkrásnější věc na světě. Ten pocit přeju nám všem.
 
Ten pocit, který jde ruku v ruce s uvědoměním si naší sounáležitosti s celkem a opětovným přijmutím zodpovědnosti za naše počínání. Dát vale lhostejnosti a zaplnit se až po okraj člověčinou. U mě tomu tak bylo vždycky. Ta neutuchající potřeba vkládat do věcí, které dělám smysl, milovat vše živé i neživé. Dnes, kdy pod srdcem nosím nový život je vše ještě daleko intenzivnější. Věta “děti jsou naše budoucnost” pro mě získává nový, osobní rozměr a nutí mě roztáčet otáčky mé vlastní angažovanosti za lepší svět ještě víc než dosud.
 
Kdo mě po očku ve virtuálním světě sleduje ví, že jsem se rozhodla stavět lepší svět skrze módu. Módu, kterou všichni milujeme, ale systém jejího současného fungování drancuje naši planetu a vyprazdňuje naši mysl. Zodpovědný módní průmysl je moje osobní mise, kterou do určité miry vnímám jako své poslání.
 
A vnímám to jako dar a děkuji za to, že jsem se cestami života už ve svých 28 letech ocitla v pozici, kdy se naplnilo mé podnikatelské ego a touha po úspěchu a nastal v mém životě čas, kdy vnímám jako svoji povinnost, začít vracet vše dosud obdržené v určité podobě společnosti zpět. Proto z celého srdce děkuji všem, kteří mě na této cestě podporují. Všem, kteří sdílí moji myšlenku a stali se jejími ambasadory.
 
Děkuji, že jsem za tímto účelem mohla spoluzaložit neziskovou organizaci Fashion Revolution Česká republika, děkuji nadaci Via díky které jsem okusila kouzlo filantropie. Děkuji za inspirativní příklady štědrosti, díky kterým prokazatelně roste láska k lidem.
 
Mecenášství je pro mě zcela nový svět. Svět založený na vzájemném respektu a uznání, který je v dnešní době tvrdého byznysu oslavou lidského charakteru.
 
Děkuju Vám všem, kteří se právě v můj narozeninový den nebo kdykoli v budoucnu rozhodnete stát mecenášem a partnerem neziskové organizace Fashion Revolution ČR. Oslavuji filantropii jakéhokoli rozměru, ke všem obdrženým prostředkům přistupuji s pokorou, vděkem a v plné míře využívám k naplňování neziskových cílů, což můžete sledovat na našem trasparentním účtu.
 
Aby se nám tu všem pospolu žilo líp a abychom uchovali planetu našim dětem.
 
https://www.darujme.cz/projekt/1200249
 
Toť mé skromné narozeninové přání, které je podmíněno hodnotou v životě nejdůležitější – ZDRAVÍM. To si vždy přejme v první řadě, protože bez něj naše smělé plány moc dobře realizovat nejdou.
 
S úctou a s obrovským díky, Veronika
 
„Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“ (Dalajláma)

FASHION POINT ZLÍN 2017

“Doufáme, že i když nejsme Praha, ukázali jsme Vám, že i ve Zlíně dokážeme dělat povedené akce a že se Vám u nás líbilo.” Zaznělo z úst jedné slečny z organizačního týmu druhého ročníku módní akce – zlínského Fashion Pointu.
 
Líbilo? Byla jsem nadšená.
 
Tím puncem neotřelé jedinečnosti, který celou akci od rána do večera doprovázel a byl, dle mého názoru, výsledkem mnoha faktorů:
 
1) Studentské nadšení – skvělá práce organizátorek a celého jejich týmu, který se na akci podílel. Pozornost, úsměvy a všudypřítomná pokora.
 
2) Ego si vzalo volno – nikde nebyla cítit ani špetka snobismu a jisté povrchnosti, která spoustu podobných módních akcí, především právě v Praze, doprovází. Prostory i celý program byly napuštěné člověčinou, kdy se Vám prostě chtělo jen tak sedět, rozjímat a tuhle nevšedně všední atmosféru nasávat.
 
3) Spoustu inspirativních potkávaček – během dne jsem měla prostor pro pár schůzek, které byly našlapané energií a nesly se v duchu až hmatatelné touhy, dát věci do pohybu a aktivně se podílet na tom, aby to v tom našem městě (čti Zlíně) za něco stálo
 
4) Fashion show, která měla švih – alternativní pojetí přehlídky v podzemních garážích, prezentující pět studentských kolekcí tématicky zaměřených na udržitelnost a s ní spojenou nesmyslnou spotřebu vody v módním průmyslu
 
5) Romana Lidiaková – autorka jedné z prezentovaných kolekcí, která dle mého názoru téma zhmotnila způsobem, který má životaschopný potenciál a je jej možno dále rozvíjet s důrazem na současný stav módního průmyslu a problematiku textilního odpadu. V kolekci je doslova zašito semínko směru, kterým by se designérská tvorba měla do budoucna ubírat. Zlínský ateliér fashion designu by si měl tuhle slečnu hýčkat.
 
A tak děkuji za tuhle úžasnou akci, která ukázala Zlín jako progresivní město reflektující trendy módního trhu se spoustou talentovaných mladých lidí v něm. A Praze do jisté míry vytřela zrak.

Všechno nejlepší, ženo!

Mezinárodní den žen, svátek, který si většina z nás spojuje s komunistickým režimem, jež jej zdiskreditoval natolik, že byl především po revoluci ve velkém ignorován. 8. březen, celosvětově uznávaný svátek všech žen, stanovený OSN nicméně zažívá svojí renesanci. Já osobně se zcela distancuji od hromadných sešlostí a akcí, které k příležitosti oslav tohoto dne pořádají města, obce, nedej bože politické strany. Když ale domů přijde manžel s tulipánem a se slovy: “Všechno nejlepší, ženo!” vám vlepí hubana, je to dosti príma. V tomto směru onu renesanci vítám a s dobou bolševického temna si ji nespojuji, co by se za nehet vešlo.
 
Ta skutečná historie vzniku tohoto svátku je totiž někde úplně jinde, spojená s módním průmyslem, což se mě samozřejmě jako člověka v tomto oboru angažujícího se, dotýká mnohem více.
 
Svátku totiž dalo vzniknout stávkující procesí žen, amerických švadlen, které 8. 3. 1908 vyšly do ulic a požadovaly zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, volební právo a konec dětské práce.
 
Módní průmysl dnes celosvětově zaměstnává 75 milionů lidí, především v zemích třetího světa. 80 % z nich jsou ženy ve věku 18 – 24 let. Ženy, které šijí naše oděvy v mizerných podmínkách často pod výhružkou ztráty práce, budou-li o zlepšení svých pracovních podmínek usilovat tak, jako právě newyorské švadleny. Spotřebitel na západních trzích totiž nutně potřebuje konstantní přísun nových oděvů za pakatel, tak se, ženy, čiňte. Bez nároku na důstojnou mzdu, pojištění, bezpečnostní pracovní pomůcky a pravidelnou pracovní dobu.
 
Dívám se na ten svůj tulipán a myslím na všechny tyhle ženy i na svoji každodenní motivaci na cestě zodpovědného módního průmyslu, která mě přivedla až ke kampani Fashion Revolution. Kampani, která mimojiné usiluje o transparentní dodavatelský řetězec, usiluje o to, aby nám výrobci našich oděvů vyložili karty na stůl a ukázali nám příběhy těch žen, které naše oblečení šijí. Jedině tak totiž můžeme na zlepšení jejich pracovních podmínek pracovat.
 
Myslete na ně i vy, až si zas půjdete koupit to nové triko.
 
Ale neposílejme jim tulipány, dejme jim vědomí, že v tom nejsou samy.
 
Připojte se společně se mnou ke kampani Fashion Revolution 24. – 30. 4. 2017 a zeptejte se oděvních značek: #whomademyclothes?

KLID STROJŮ

Seděla jsem v autě směr Plzeň a za zády mi cestoval celý můj šicí svět. Bylo mi zvláštně a na mysl se mi vloudila Werichova slova:
 
“Radost a smutek leží v člověku někde blízko vedle sebe, tak blízko, že nejednou spolu splývají.”
 
Něco na tom bylo.
 
Vzpomínala jsem na svoje šicí začátky a musela se usmívat – jak prozaické to všechno bylo a vlastně pořád je. Touha jít, žít, milovat a tvořit. Smysluplně a bez příkras. Opravdicky. S radostí po kapsách a ruku v ruce s intuicí, která Vám tak nějak vždycky napoví.
 
Seděla jsem v autě směr Plzeň a bylo mi zvláštně. Vnitřní hlas ale šeptal: “Jdeš správně.” Musela jsem se znovu usmívat: “Čau, kamaráde!”
 
Melancholie zmizela.
Zbyla jen radost.
 
A tak stroje spí, dílna je prázdná a já upaluju vstříc novým zážitkům, které už nebudou vlastní rukou šité, ale vlastním tělem žité.
 
Děkuju za tuhle krásnou cestu. Všem a všemu.
 
Veronika

O zodpovědné módě

Pokaždé, když se s někým dostanu do debaty o tom, co že to vlastně dělám, v drtivé většině případů následuje po mém krátkém monologu, během něhož padnou spojení jako zodpovědná nebo udržitelná móda, další otázka:

„A to je co?“

Víme, co je to zodpovědnost, co je to udržitelnost, co je to móda. Ale jakmile slova spojíme k sobě, spousta z nás si nedokáže představit nic konkrétního. Žádná oficiální definice totiž neexistuje, čímž vzniká obrovský prostor pro stále nové nápady, jak toto sousloví pojmout. A to je, myslím, dobře. Ačkoli se však představy o tom, co je a co není zodpovědná nebo udržitelná móda mohou v určitých nuancích různit, prapůvodní myšlenka zůstává stejná – zlepšovat svět a vymanit se z nešťastného životního vzorce – „a po mě potopa.“

Pro mě osobně je pak zodpovědná móda taková móda, kdy designer, tvůrce nebo zakladatel oděvní značky velmi podrobně přemýšlí o tom, jaký produkt pustí na trh. Zodpovědná móda tvoří oděvy s přesahem. Takové oděvy, které nám kromě toho, že splní funkci ochrannou a estetickou nabídnou i něco navíc. Především čistší svědomí.
Dnešní výroba oděvů funguje na velmi jednoduchém modelu – vydělat co nejvíce peněz. Majitelé značek už ale neřeší za jakých podmínek vlastně bohatnou. Zda svým podnikáním nezpůsobují nějaké nevratné environmentální změny, nevykořisťují svoji pracovní sílu nebo svými produkty neohrožují samotného zákazníka. Zodpovědná móda se oproti tomu snaží eliminovat negativní dopady ve výrobní i povýrobní fázi, přemýšlí o tom, z čeho bude daný produkt vyroben, jakým způsobem a kým, jak náročná bude fáze jeho užívání a co se s ním stane v momentě, kdy ho spotřebitel donosí nebo odloží. Zodpovědné značky svoji existence na trhu dokážou velmi dobře obhájit. Dosahují totiž ekonomického zisku v ruku v ruce s kultivací společnosti a inovují módní průmysl jako takový.

Ačkoli je zodpovědných oděvních značek zatím jako šafránu, důležité je, že vůbec nějaké jsou. Móda vždy byla a je odrazem doby. Dnešní trend zdravého životního stylu, který se promítá do způsobů našeho stravování i dopravy se musí jistojistě v dohledné době ve větší míře promítnout i do oblasti módy. Každý den se primárně rozhodujeme o třech věcech. Co budeme jíst, jak se dopravíme z místa na místo a co si vezmeme na sebe. Oděv patří mezi základní životní potřeby. Jakmile se z biostravy, elektromobilů a dalších způsobů alternativní dopravy stane běžná a samozřejmá součást našeho každodenního (nejen pražského) života, nastane čas otevřít skříně ve velkém.

Už teď je cítit ve vzduchu, že módě se chtě nechtě blýská na lepší časy a že oděvní značky stojící už od prvopočátku své existence na principech zodpovědné firmy budou na koni. Tak poklusem klus.

PŘERUŠENÍ ŠICÍ ŽIVNOSTI, ZAVÍRÁ SE KRÁM

Před šesti lety jsem ještě jako studentka Vysoké školy ekonomické v Praze poprvé usedla za šicí stroj a vydala se na cestu, o které jsem nevěděla zhola nic. Šlápla jsem do pedálu prostě proto, že jsem to tak cítila. Neměla jsem žádné kdovíjaké podnikatelské ambice, chtěla jsem jen dělat to, co mě baví a naplňuje. Intuice byla mým obchodním parťákem a Štěstí mi do cesty přihrávalo lidi a situace, které mě posouvaly dál.

Zbytečně jsem nad věcmi nepřemýšlela a prostě jen šila. Vše jsem brala, tak jak to přicházelo, s vírou a intenzivním pocitem, že právě takhle je to správně. Vše se skládalo samo, já k tomu přidávala jen kousky sebe.
 
Ten, kdo se mnou jde už od začátku a sleduje tuhle moji šicí jízdu ví, jak moc se věci od začátku změnily, jak moc jsem se ve své práci posunula….
 
Od domácího šití na koleni „jen tak pro radost“ k podnikání na plný úvazek, které reflektuje udržitelné principy výroby a propaguje zodpovědný módní průmysl jako takový.
Od šicího stroje, kde se tvořilo k počítači, kde se psalo a zase zpátky.
Od podnikání bez ambicí k podnikání jehož výsledkem je móda, která neškodí.
Od šití k osvětě.
Od konzumního spotřebitele k spotřebiteli zodpovědnému.
Od nových rolí k rolím novějším.
Od studentky k podnikatelce.
Od přítelkyně k manželce.
Od manželky k nastávající mamince.
Od Radosti k Radosti.
 
Protože plynout je cesta.
A požehnaný stav je dar.
 
S veškerou úctou a vděkem k tomu malému zázraku uvnitř tak koncem února 2017, přesně na šest let od prvního spuštění svých milovaných strojů, přerušuji svoji šicí živnost.
 
Stroje na dobu neurčitou utichnou, ale veškeré moje aktivity v souvislosti s podporou zodpovědného módního průmyslu pokračují, ba co víc, objeví se i aktivity nové.
 
A proto bez přílišného sentimentu:
DĚKUJI! DĚKUJI, ŽE JSTE TĚCH ŠEST LET PROŠILI A PROŽILI SPOLEČNĚ SE MNOU. A TĚŠÍM SE NA DALŠÍ SPOLEČNÉ NEJEN VIRTUÁLNÍ BYTÍ.
 
Neloučím se. Není to konec. Je to jen nový začátek.
 
S láskou, Veronika

Kuchařka pro tvůrce módy. Jak začít s udržitelnou výrobou?

Módní průmysl stojí na prahu změny. Nejslavnější módní prognostička Lid Edelkoort v nedávné době šokovala celou módní scénu striktním výrokem “Fashion is dead”, nebo-li móda je mrtvá.

PSÁNO PRO FLER.CZ 

https://www.fler.cz/magazin/kucharka-pro-tvurce-mody-jak-zacit-s-udrzitelnou-vyrobou-2033

 

 Vlivem sociálních sítí, nejrůznějších prodejních portal a všemožných design marketů je dnes jednodušší než kdykoli drive, založit vlastní oděvní značku. Pro úspěch už Vám ale nestačí jen touha vyrábět hezké oblečení. Už Vám prostě nestačí touha šít zelený trenýrky jenom proto, že vám na trhu chybí. To je proklatě málo.

 

Trh je totiž přesycen. Nabídka oblečení dnes několikanásobně převyšuje poptávku po něm. Módní průmysl je druhým nejšpinavějším průmyslem hned po rope, ať už z hlediska znečištění vody, produkce C02, metanu nebo jiných skleníkových plynů, které vedou ke klimatickým změnám. To vše především vlivem obrovské a nesmyslné oděvní nadprodukce.

 

To vše se už dneska ví. A začíná to vnímat i spotřebitel. Vaše tvorba už by tak dávno neměla být jen o produktu samotném. Vaše tvorba by měla zhmotňovat určitý názor, filozofii, životní postoj. Musíte mít příběh, odlišit se, umět zaujmout, mít dlouhodobou vizi, být upřímný, být autentický, tvořit módu s přesahem, módu, která promlouvá a kultivuje. Vás, vaše zákazníky, okolní svět.

Módu, které v žilách tepe všeobjímající vlna udržitelnosti. Jedině tak můžete v budoucím módním světě uspět.

 

 CO JE VLASTNĚ TA UDRŽITELNOST?

 Drtivá většina konvenčních oděvních značek dnes funguje s jediným účelem, dosáhnout eknomického zisku. Už ale neřeší to, za jakých podmínek tohoto ekonomického zisku dosahuje. Zda jejich výroba nezpůsobuje rozdíly ve společnosti nebo nepřináší nevratné environmentální změny. To pro ně není podstatné. Celá jejich existence stojí na jediném pilíři a tím jsou peníze. Oproti tomu udržitelné značky stojí na pilířích třech. Ekonomika, společnost I příroda. Udržitelná výroba je taková výroba, jejíž výsledkem je product, který prospívá všem. Vašemu kontu, lidem I planetě.

 

 JAK ALE UDRŽITELNOST DO SVÉ TVORBY ZAČLENIT PRAKTICKY?

 

 ODPOVĚDNOST JE VASE DRUHÉ JÁ

 

 “Člověk je veliký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak troche za osud lidí, v dosahu své činnosti.”

(Antoine de Saint – Exupéry)

 

 Odpovědnost za vase jednání ale I za důsledky, které toto jednání přináší by mělo být samozřejmostí.

Uvědomovat si, a cítit že jsme součástí celku a to, jak se chováme, jak mluvíme, co nakupujeme, veškeré naše každodenní činnosti má nedílný vliv na utváření světa kolem nás. formují náš životní prostor.

 Odpovědnost a z ní vyplívající dnes tak často skloňovaná udržitelnost Mělo by to vycházet z naší podstaty, ne z trendu trhu. Buďte upřímní a nehrajte na falešnou strunu. Udržitelnost byste měli promítat nejen do svého podnikání, ale žít jí I v soukromí. Jedině tak, budete věrohodní. Jedině tak, Vám zákazníci uvěří a ten příběh budou ochotni žít společně s vámi.

 

 Máte-li tuto ctnost mate na půl vyhráno. Co dál? Oděv stejně jako jakýkoli jiný product má svůj životní cyklus sestávající z pěti fází. V každé této fázi je třeba o udržitelnosti přemýšlet a hlavně, aktivně ji do své tvorby promítat. Myšlenka pomalé a zodpovědné módy se pomalu zabydluje v našich myslích I šatnících skříních spotřebitelů. Chceme módu, která neškodí. Chceme transparentní výrobu. Buďte připraveni se na tuto novou vývojovou etapu modního průmyslu adaptovat.

 

 DESIGN

 

 Už v prvopočátku myšlenky svého oděvního podnikání, byste měli uvažovat o tom, jaký product vlastně pouštíte na trh. Měli byste uvažovat o tom z čeho bude vyroben, budu používat nové materiály, budu upcyklovat, nebo se pustím do kombinace obého? Jak náročná bude jeho údržba během nošení, ale hlavně co se s ním stane, až ho spotřebitel donosí a jakou přidanou hodnotu zákazníkovi přináší. To vše je třeba brat v potaz. Už v této počáteční fázi můžete eliminovat až 80 % environmentálních negativních dopadů, které móda způsobuje.

 

 MATERIÁL

 

 Až 90 % konvenčních oděvních značek dnes neví, odkud pochází material na jeho výrobu. Ideálním případem je skutečnosti, kdy si materiály necháte vyrobit nebo spojíte síly s lokálními hráči, abyste měli kontrolu nad výrobou a věděli, co v material, který používáte vlastně je. Používáte-li materiály ze zahraničí, nakupujete přes e-shopy nebo v kamenných obchodech, vždy požadujte certifikát původu. Problém dnešních material je jejich vysoká toxicita. Materiály vrobené mimo Evropskou unii se často používají vysoce toxické látky, které v látce zůstávají. Ušijete-li z tohoto material oděv, který se bezprostředně dotýká VAší kůže, problém může být na světě dřív než si myslíte.

Přemýšlejte I o tom, jak se material chová, zda ho bude třeba ve fázi užívání žehlit, jakou má životnost. Sledujte technologický vývoj a začleňujte do své výroby ekologické materiály.

 

 VÝROBA

 

 Mějte maximální dohled nad vlastní výrobou. Zprostředkujte zákazníkovi celý proces vzniku jeho oděvu, nechte ho nahlédnout pod pokličku. Ukažte fotky ze samotné produkce, ukažte ty, kdo za výrobou stojí. Buďte transparentní ve svém dodavatelském řetězci, ve své cenotvorbě. Ukažte zákazníkovi, za co u Vás platí. A minimalizujte svůj textilní výrobní odpad.

 

 PRODEJ A FÁZE UŽÍVÁNÍ ODĚVU

 

 Řádně si spočítejte, za kolik budete svůj product prodávat. Ať se nám to líbí nebo ne, tričko vyráběné s respektem k přírodě a s úctou k lidem, prostě nestojí tři stovky. Promítněte do své ceny nejen samotnou výrobu, ale I předvýrobní a povýrobní procesy, ale zpoplatněte I ekologicksou stopu, která vase výroba chtě nechtě zanechává. které jsou vašeho produktu součástí a dobře to komunikujte. Ví-li zákazník za co platí a že je mu nabízen product s přidanou hodnotou je ochoten si připlatit. Stůjte si za svoji cenovou politikou. Nevyrábějte levného oblečení. Vlivem nízké ceny, jsou oděvy vnímání jako spotřební zboží jednoúčelová položka. Dnes nakupujeme 4 x vice než před dvaceti lety a každým rokem roste množství textilního odpadu. Nebuďte toho součástí. Nevyrábějte pro skládku. Produkujte kvalitu a nechte si za ni zaplatit.

 

 ODLOŽENÍ

 

 Ideálním příkladem udržitelné značky je taková značka, která odpovídá za svůj product I poté, co jej vy jako zákazník donosíte. Natolik si totiž stojí za svojí produkcí a použitý material má pro ni takovou cenu, že je schopna od Vás donošený oděv znovu odebrat nebo odkoupit a dale s ním dle jeho opotřebenosti pracovat. I tuto poslední fázi byste měli ve své podnikatelsko udržitelné strategii zpracovat. Inspirací Vám může být například holandská značka Mud jeans.

 

 Jsme-li si vědomy všech výše popsaných aspektů udržitelnosti, máme-li vypracovaný udržitelný byznys plan, je třeba konat.

 

VYTVOŘTE SI KVALITNÍ DODAVATELSKÝ ŘETĚZEC, NAJDĚTE PARTNERY.

 

 Přináším Vár proto do začátku pár vlastních tipů z našich lokálních vod na podniky, které mohou být vaším společníkem na cestě udržitelné výroby.

 

 Sebtex Sebranice – výroba bavlněných paličkovaných krajek a prádlových pruženek

Tylex Letovice – textilní aplikace do interiéru, pevné I elastické krajky, tyly, pružné hladké úplety, zušlechťování textilií, 3D distanční úplety, technické síťoviny

Styl Studená – výroba a prodej knoflíků

Knoflíkářský Průmysl Žirovnice a.s. patří mezi největší české výrobce zaměřené na knoflíky, pracovní a módní spony, brzdičky, koncovky a další doplňky pro oděvní a módní průmysl.

 Pleas, a.s. v Havlíčkově Brodě, kromě šití své vlastní konfekce má I svojí vlastí pletárnu I barevnu. Nabízí k odkupu I zbytkovou metráž ze své vlastní výroby, díky čemuž se může stát vaším hlavním partnerem, rozhodnete-li se upcyklovat, tzn. Šít ze zbytků nebo přebytků.

 Jitex Comfort, s.r.o. v Písku vlastní svoji pletárnu, úpravnu i konfekční dílnu, včetně vyšívacího střediska a oddělení sítotisku. Můžete si tu nakoupit úplety pro svoji výrobu nebo sin a míru nechat uplést svůj vlastní.

Moraviatex pletárna, s.r.o. – výroba a prodej úpletové metráže

 Jimi plet – výroba a prodej pletené metráže pro oděvní a technické účely

K-plet – výroba prodej úpletů z bavlny a směsových materiálů

 MILETA a.s – největší výrobce košilovin. Najdete zde vlastní tkalcovnu, úpravnu, barevnu, obrubovnu a zařízení pro výrobu výšivek.

 La Linea, s.r.o. – výrobce potištěných bavlněných látek

Duo moda, spol. S r.o.– výrobce pletené módy na zakázku

Janet, s. r. o. – výrobce dámského pleteného zboží

Družsto koplet – výrobcem pánských a dámských pletených oděvů

Moess, s. r. o. – výroba oděvů na zakázku a strojní vyšívání

Hallpe Lysá nad labem – oděvní výroba dámské konfekce především pro tuzemské výrobce

Textil Najmann – šicí dílna

Šohaj strážnice – tradiční český výrobce košil

Vavi Vimperk – Výroba a prodej pánských košil a doplňků, oblekové i volnočasové konfekční košile a šití na míru.

 Elega – největší výrobce českých kožených kabelek

Tkalcovna Kubák Strmilov, k.s. – výroba bytového textile z přírodních material

Redno Šumava, s.r.o. – ručně šitá kožená obuv

Tonak a.s. Nový Jičín – největší a nejvýznamnější výrobce pokrývek hlavy

Snaha Jaroměř – výrobce obuvi

Moleda – výroba obuvi, stálicí produktového portfolio je známá boty prestižky.

 

 TAK DRŽÍME PALCE, PROTOŽE TO, JAK VYRÁBÍME, NAKUPUJEME A JAK SPOTŘEBOVÁVÁME MÓDU MÁ VLIV NA KVALITU NAŠEHO ŽIVOTA V GLOBÁLNÍM MĚŘÍTKU.