Pět let jsem seděla za šicím strojem a tvořila oděvní značku, která stála na principech udržitelnosti.

Pak se mi narodil syn a na šití už nezbýval čas. Tématu udržitelnosti v módním průmyslu jsem se ale věnovala dál. Působila jsem ve Fashion Revolution, přednášela a napsala knížku Příběh skříně. 

Pak se mi narodila dcera. V 25. týdnu těhotenství s váhou 690 gramů a mně se změnil svět. Našla jsem své psychické dno a vydala se na cestu seberozvoje a terapií.

Chvilku to vypadalo, že svoje "probuzení" budu posílat dál, než jsem prohlídla, že je to jen další hra mého vlastního ega. A tak jsem se s tím "probouzením" druhých zase uklidnila...

Dnes je středobodem mého života rodina, kreslím a s dětmi kráčím cestou domškoláctví.
Žijeme rozkročeni mezi Prahou a venkovem, kde máme zaparkovanou maringotku a obklopeni přírodou koketujeme se soběstačností.

A co seberozvoj? Ten už jsem opustila. Posunula jsem se totiž do bodu, ve kterém jsem pochopila, že k tomu, abych si léčila své bolístky, opouštěla nefunkční vzorce a zůstávala napojená na svůj střed už žádný seberozvoj nepotřebuju.